Skip to main content

Úvod do FDM (Fused Deposition Modelling) 3D tisku


3D tisk je skupina technologií, kterými se vyrábí reálné součásti z počítačových dat. Součásti jsou plně funkční a svými vlastnostmi se můžou blížit finálnímu výrobku, který můžou v některých případech i nahradit. Nejznámější technologie 3D tisku je FDM tisk, což je způsob tisku, kdy postupným nanášením vrstev roztaveného především plastu vzniká finální výrobek. FDM tisk se stal známým kvůli jednoduchosti tisku a boom přišel s prodejem 3D tiskáren, které je možné poskládat doma. Mezi nejznámější patří tiskárny od Průši, ale existují také tiskárny plug and play, kdy jen zapojíte tiskárnu do zásuvky a nejsou potřeba detailnější znalosti 3D tisku (např. CEL Robox tiskárna). 



3D tisk je tzv. aditivní technologie. To znamená, že součásti jsou vyráběny přidáváním materiálu po jednotlivých vrstvách, které mají konstantní tloušťku. Základem je 3D model vytvořený v CAD systému nebo trojrozměrně nasnímaný objekt skenerem. Virtuální model je poté rozřezán příčnými řezy na jednotlivé vrstvy a následným postupným "tiskem" těchto vrstev na sebe vznikají tvarově složité předměty.





Výhody 3D tisku:

·        Výroba složitých tvarů

·        Rychlá příprava výroby

·        Cena vyrobeného prototypu

·        Vysoká přesnost

·        Možnost dalšího zpracování součástí (obrábění, broušení, …)

Nevýhody 3D tisku

·        Zatím nelze najednou vyrábět součásti velkých rozměrů 

·        Výroba součástí konvenčními metodami má větší přesnost

·        Nevhodné pro sériovou výrobu

Využití 3D tisku

·        Odhalení chyb ve výrobní dokumentaci - chyby konstruktéra

·        Ověření vyrobitelnosti

·        Ověření smontovatelnosti

·        Získání představy jak bude součást vypadat - design součásti

·        Simulace namáhání a proudění

·        Výroba chladících kanálů u horkých vtoků. 







Metoda FDM byla vyvinuta a patentována Scottem Crumpem v roce 1989, pozdějším zakladatelem společnosti Stratasys, Inc.

Principem FDM je tavení tenkého drátu (termoplast, kov, vosk atd.) ve vyhřívané trysce, která se pohybuje pomocí krokových motorů nad pracovní deskou. Materiál je v trysce ohříván na teplotu o několik stupňů vyšší, než je jeho teplota tavení. Při styku s povrchem roztavený materiál ihned tuhne a vytvoří tak tenkou vrstvu. Součást se vytváří na nosné desce. Po nanesení požadované vrstvy, která má minimální tloušťku, která záleží na typu 3D tiskárny, se nosná deska vždy sníží o hodnotu vrstvy.

Vypršením patentu na technologii FDM vedlo k rozvoji tzv. open-source 3D tiskáren. Nejznámější open-source projektem je RepRap, který vznikl v roce 2005. 3D tiskárna projektu RepRap dokáže vytisknout většinu svých vlastních součástek sama. Díky tomu se postupně snížila výrobní cena 3D tiskárny.

Používané materiály:
·        ABS

·        Polykarbonát

·        PLA

·        Pískovec + polymer 

·        Vosk


Výhody:
·        Velké množství použitelných materiálů

·        Minimální odpad

·        Nízká cena funkčních prototypů

·        Svými vlastnostmi se vytištěné součásti blíží konečným produktům


Nevýhody:

·        Kvalita povrchu

·        Nutnost dokončovacích operací – odstranění podpor, leštění povrchu, ..          


Comments

Popular posts from this blog

Aerial hamakový stan znamená nový komfort při přespávání v přírodě

AERIAL A1 je spojením nejlepších aspektů tří samostatných produktů. Kombinuje bezpečnost stanu, pohodlí a bezstarostnou povahu houpací sítě a napjatost / pružnost slacklines. AERIAL A1 je navržený průmyslovými designéry se skutečnou vášní pro venkovní prostředí, doslova přidává novou dimenzi kempování. Tento stan se připoutává ke stromům (nebo dokonce autům), takže váš zážitek z kempování můžete zažít kdekoli. AERIAL A1 nabízí pocit, že spíte v mracích. Struktura stanu vyžaduje, abyste natáhli základnu tak, aby byla prakticky plochá (na rozdíl od houpací sítě). AERIAL A1 lze snadno využít při cestování do skal, do přírody nebo dokonce na vodu. AERIAL A1 lze docela snadno zavěsit nad zemí. A naopak, pokud jste na otevřené louce, na které nemáte žádnou možnost, kde AERIAL yavěsit, můžete jej postavit na pevnou zem jako každý jiný stan.


Stan přichází s dostatkem prostoru pro jednu osobu. Zavěšení stanu mezi stromy je patrně stejně snadné jako jeho montáž na suchou půdu. Stan je dodáván s…

SUV Bugatti Spartakus

Když Lamborghini debutoval  s jejich SUV Lamborghini Urus, bylo to pro mnohé velké překvapení. Nikdy za mého života jsem si nemyslel, že by Lamborghini chtěl jít cestou SUV. Koncept SUV Bugatti Spartacus zobrazuje možnost, jak by mohlo vypadat SUV od Bugatti.

Spartakus je prudký koncept SUV, který míří na stejnou skupinu zákazníků jako Urus. Urus vypadá jako Lamborghini, ale nevypadá stejně jako Aventador nebo Huracan ... Spartacus používá stejnou filozofii. Má v sobě každý kus DNA Bugatti.


Spartacus ve své kombinaci modré a černé barvy nosí svou identitu Bugatti. Auto má na přední straně kultovní podkovovou mřížku. Vůz je dodáván s pěkně objemným tělem, ale jeho agresivní světlomety a zadní světlomety přispívají k nezapomenutelnému vzhledu.




Další zajímavý detail na Bugatti Spartakus je skutečnost, že i když detail podkovy chladiče zůstává v automobilu, za ním leží jen prodloužení nárazníku z uhlíkových vláken automobilu, což naznačuje, že toto je pro Bugatti nejen první auto v kategorii…

Historie vstřikování

Americký vynálezce John Wesley Hyatt spolu se svým bratrem Isaiahem patentoval v roce 1872 první vstřikovací stroj. Tento stroj byl relativně jednoduchý ve srovnání s dnes používanými stroji: fungoval jako velká podkožní jehla a pomocí pístu vstřikoval plast prostřednictvím vyhřívaného válce do formy. V průběhu let tento průmysl postupoval pomalu a vyráběl produkty, jako jsou obojky, knoflíky a hřebeny na vlasy.

Němečtí chemici Arthur Eichengrün a Theodore Becker vynalezli první rozpustné formy acetátu celulózy v roce 1903, což bylo mnohem méně hořlavé než dusičnan celulózy. Nakonec byl k dispozici v práškové formě, ze které byl snadno vstřikován. Arthur Eichengrün vyvinul první vstřikovací lis v roce 1919. V roce 1939 Arthur Eichengrün patentoval vstřikování plastikovaného acetátu celulózy.

Průmysl se ve 40. letech 20. století rychle rozrůstal, protože druhá světová válka vyvolala obrovskou poptávku po levných masových výrobcích. V roce 1946 postavil americký vynálezce James Watson …