Fyzikálně-metalurgické základy tváření

 

Fyzikálně-metalurgické základy tváření

Při zpracování kovových materiálů se využívá jejich plasticity, tj. schopnosti přetvoření bez porušení. Tváření zahrnuje celou řadu výrobních metod, z nichž mnohé jsou vhodné jen pro sériovou příp. hromadnou výrobu. Tvářecí metody vyžadují většinou drahé výrobní nástroje, jejichž hospodárné využití závisí na počtu vyráběných kusů. Tím se tváření liší od obrábění, kde se používají relativně jednoduché nástroje a tím i levnější.

Rozdělení tváření: plošné - objemové
                               tlakem - rázem
                               za studena - za tepla
Výhody tváření: úspora materiálu
                           produktivita práce
                           zpevnění materiálu
                           lepší odolnost povrchu proti korozi
                           jen zaučená obsluha ( u malých lisů ) atd.
Nevýhody:         zpevnění,cena,nástroj


Vlivem natáčení kluzových rovin se směr působících sil ze zrna prodlužují ve směru tváření a při větších deformacích polykrystalů zaniká původní pravidelné uspořádání mřížkových rovin a směrů jednotlivých krystalů, vzniká krystalová orientace usměrněná deformací ve směru působící síly. Při tváření za studena se nejen prodlužují zrna, ale nastává přednostní usměrnění jejich krystalografických os, vzniká tzv. textura.
Textura způsobuje, že vlastnosti materiálu jsou v různých směrech různé - anisotropie materiálu.
Zotavením je myšlen děj, který proběhne v materiálu ještě před rekrystalizací. Je to děj, při kterém dojde k uvolnění některých dislokací a k jejich uspořádání a ke snížení deformační energie. K zotavení dochází při nižších teplotách než je teplota rekrystalizační. Zotavením se snižuje vnitřní pnutí kovu a mění se některé fyzikálně mechanické vlastnosti směrem k původním vlastnostem před deformací. Mechanické vlastnosti ani struktura se vcelku nemění.
Rekrystalizace je změna struktury kovu bez změny modifikace. Dochází k ní po ohřátí na rekrystalisační teplotu. Je to pochod, při němž v místech nejvyšší volné energie, hlavně na hranicích zrn dochází k tvoření zárodků nových zrn bez znaků deformace a s podstatně menším množstvím mřížkových poruch. Výsledkem rekrystalizace je tedy nová struktura bez znaků deformace s vlastnostmi blízkými stavu před deformací. Nedochází ke změně typu mřížky (není změna modifikace) a nelze ji zaměňovat s překrystalizací.
Rychlost rekrystalizace závisí zejména na teplotě. Výška rekrystalizační teploty závisí na stupni deformace a na čistotě  kovu.

Teploty rekrystalisace pro některé kovy:

Al 
150 °C
Mo 
870 °C
Cu 
200 °C
Ni
600 °C
Au 
200 °C
Sn
pod 0 °C 
Fe 
450 °C
W
1150 °C
Pb 
pod 0° C 
Zn
20 °C

Žádné komentáře:

Okomentovat

TEORIE SVAŘOVÁNÍ, DRUHY SVAŘOVÁNÍ

  TEORIE SVAŘOVÁNÍ, DRUHY SVAŘOVÁNÍ Svařování ·          Metoda kterou vytvořím nerozebiratelné spojení dvou částí kovů pomocí tepla při tep...