Spojování a tepelné dělení kovů a plastů

 

Spojování a tepelné dělení kovů a plastů

Svařování:

Svařování dělíme na:

a) tavné(elektroda) – plamenem, obloukem, plazmové,s proudem elektronů,laserem
b) odporové(taví se materiál, spojuje tlak) – el.odporem, na tupo,bodové,švové,třením,indukční,ultrazvukem,výbuchem
c) obloukové
Svařování plamenem
Zdrojem tepla je plamen, který vzniká spalováním směsi hořlavého plynu a kyslíku.Svařovací souprava sestává: z lahví, redukčních ventilů, hadic, hořáků a příslušenství. Láhve na plyny: - jsou bezešvé ocelové nádoby (obsah 10, 20, 40 l), sloužící k přepravě a dočasnému přechovávání plynů. Kyslík -modrá - 15MPa Acetylén -bílá - 1,5MPa - jsou vyplněny pórovitou hmotou (25%), vyplňuje vnitřek lahve a  ekutým acetonem (40l). 1 l acetonu rozpustí asi 24 l acetylénu. Redukční ventily: - Slouží ke snížení tlaku plynu vytékajícího z láhve na svařovací tlak (0.1 až 0.2 MPa). Udržuje nastavený tlak stálý. 
Svařovací hořáky: - Slouží ke smíšení hořlavého plynu s kyslíkem.Jsou konstruovány jako nízkotlaké nebo vysokotlaké.

Svařování el.obloukem
Elektrický oblouk je vysokotlaký výboj, hořící mezi elektrodami. Je charakterizován malým katodovým úbytkem, velkým proudem, nízkým napětím a intenzivním vyzařováním světla, tepla a ultrafialového záření. Sloupec elektrického oblouku je tvořen materiálem ve stavu plazmatu. (pružný vodič).
Svařování laserem
Zdrojem tepla je monochromatické koherentní (souvislé, spojité) záření světelných paprsků. Záření vzniká stimulovanou (vynucenou) emisí v aktivním prostředí laseru. Lasery pevnolátkové - rubínový, plynové - CO2 , kapalinové - kumarinové. Vysoká kinetická energie paprsku při dopadu na svařovaný materiál předává energii měnící se v teplo, jež dosahuje hodnot nad tavící teplotu materiálů.
Svařování s CO2 - laserem.
 Pomocí laserového paprsku s ohniskovým průměrem 0,2 - 0,6 mm je obrobek v místě svaru velmi rychle nataven, přičemž vznikne úzký, čistý šev s vhodným poměrem hloubky a šířky. Oblast tepelného vlivu u svaru je přitom velmi úzká. (např. asi 0,5mm) Použití: pro velmi jemné spojovací práce, svařování součástí na kterých byla provedena konečná úprava, chrómniklové (austenitické) oceli a těžkosvařitelné běžnými metodami.
Svařování plazmou
Je založen na ionizaci plynu při průchodu elektrickým obloukem. 
U dvouatomových plynů ( dusík, vodík a kyslík ) musí nejprve proběhnout disociace plynu, při které  dochází  k rozložení molekul plynu na atomy. Stupeň následné ionizace je závislý na teplotě a ta dosahuje u svařování plazmou až 16 000 °C.
      Výhody plazmového svařování
          • jednoduchá úprava svarových ploch středních tloušťek
          • svařování bez podložení kořene
          • velmi dobrý průvar i tvar svaru
          • možnost mechanizace
          • vysoká čistota svaru bez pórů a bublin
          • dobré mechanické vlastnosti svarového spoje
• možnost svařování střídavým i impulsním proudem.
Svařování svazkem elektronů
Vlastní zdroj elektronů je válcová vakuovaná nádoba na jednom konci opatřená přímo nebo nepřímo žhavenou emisní elektrodou a na druhém konci vybavená oddělovacím uzávěrem, který je kombinovaný  s hranolem pozorovací optiky. Zdroj  elektronů bývá nazýván
elektronové dělo nebo elektronová tryska a je pomocí rotační a difúzní vývěvy čerpán na vysoké vakuum až 5.10-4 Pa.. Některé zdroje používají pro rychlejší získání vakua turbomolekulární vývěvu. Vakuum je nezbytné  z důvodu zajištění termoemise elektronů, tepelné a chemické izolace katody, zamezení vzniku oblouku mezi elektrodami  a zamezení srážkám elektronů s molekulami vzduchu, které způsobují zbrzdění elektronů a jejich vychýlení z přímého směru. Vlastní svařování probíhá v pracovní vakuové komoře, kde svařovací pohyb je zajištěn programovatelným  polohovadlem  s několika stupni volnosti
Svařování el.odporem
Průtokem elektrického proudu svařovaným místem se materiál svařovaných součástí ohřeje odporovým teplem,stane tvárným, nebo se roztaví, načež se materiály stlačí a tím se spojí. Zdrojem tepla je elektrický odpor v místě styku svařovaných materiálů (přechodový odpor). 
Využití odporového svařování.
Nejvýznamnější aplikací je nasazení odporového svařování v automobilovém průmyslu při svařování karoserií. Např. na typu Škoda Fábie je celkem 4500 bodových svarů. Další využití je v oblasti vzduchotechniky, krytování strojních zařízení atd. Švové svařování těsnící se využívá pro svařování plechových radiátorů a nádrží.
Svařování plastů-
a)teplo z vnějšího zdroje – kondukční, horkým plamenem, radiační
b)teplo vznikne ve svaru – třecí, UZ, vysokofrekvenční

Žádné komentáře:

Okomentovat

TEORIE SVAŘOVÁNÍ, DRUHY SVAŘOVÁNÍ

  TEORIE SVAŘOVÁNÍ, DRUHY SVAŘOVÁNÍ Svařování ·          Metoda kterou vytvořím nerozebiratelné spojení dvou částí kovů pomocí tepla při tep...